blog 03

Poslední tři dny v práci jsem byl pln očekávání návratu nového kolegy, abych veškerou zodpovědnost mohl předat a jen se soustředit na nové výzvy. Ovšem co je mi to platné, když on je flegmatik a všichni se obrací na mě. No už jen týden a půl. Pak si už jen zamáváme, sbohem a šáteček. A nebo taky ne, že jo. Dost možná totiž budu dělat pro jednoho dodavatele firmy, ze které odcházím.

Cesta z práce začala být pestřejší i díky delším dním. Už nechodím po tmě, ale užívám si západy slunce plnými doušky. I v těchto dnech, kdy je okolo -7st. Poslední dobou si doma povídám, kromě mé manželky, s ChatGPT. Začal jsem s tím v momentě, kdy jsem dokoukal video ohledně vesmíru, který mi vždy fascinoval. Každý pohled na hvězdnou oblohu s představou, co se zde může nacházet, je uklidňující a inspirativní. Každý den čteme na internetu, v novinách, vidíme v televizi nebo slyšíme v rádiu, jak je svět v krizi a jak si svět porcují USA a Rusko. A každý tento pohled do vesmíru, mě neskutečně uklidňuje a vždy mi vyvstane myšlenka, proč je takového zla na světě. Obvzláště s přihlédnutím k tomu, jak je naše zemička maličká ve srovnání k celému vesmíru. 

Co však nejvíce upoutalo mou pozornost je fakt, jak se snadno se vytvoří bariéra mezi pracovním a soukromím životem. Vždy jsem tyto dva světy měl poměrně silně propojené a nikdy mi nevadilo pracovat doma, o víkendu, na dovolené. Prozření z posledních měsíců je až neskutečné. Své zaměstnání vidím jako klec, ve které něco tvořím, co mě absolutně nebaví a nezajímá. Pokud vykročím ven a jdu domů, tak jako bych byl najednou v jiném světě. Inspirativním, krásném, kde mohu tvořit to, co chci já. Vymyslel jsem si projekt a i když nemám vůbec nic jistého, tak cítím, že to je tutovka. Zaměstnání, které já budu tvořit tak, aby fungovalo tak, jak já si přeji. Mám pojistku, kam mohu nastoupit, ale to jen v případě, že se nepovede zrealizovat to, co mám v hlavě. Nebudu to rozebírat, ale poznámky si píši, takže pokud to dopadne tak, jak já chci, podělím se.

Závěrem bych chtěl dodat jednu věc úplně mimo téma. Jelikož toto je 2 blog, který píši ve vlaku, musím až s údivem konstatovat, kam se posunuli České dráhy. Obvzláště jejich produkt první třídy. Zítra budu opět ve vlaku, tak třeba se k psaní vrátím. Ovšem co je tristní, je pokrytí mobilním signálem, respektive internetem. Půlka cesty z Prahy do Tábora, zatím, bez pořádného internetu.

Také rádi pracujete ve vlaku, či doprvních prostředcích? 

ChatGPT na základě textu.