blog 09

Sedím v kavárně, venku prší a já právě dokončil nákup letenek do Číny. Dnes se mi už nechce nic dělat a tak jsem si otevřel blog s tím, že napíši pár řádků. Mám rád ty dny, kdy venku je sychravo a já sedím v teple a můžu relaxovat. Začátek týdne byl poměrně náročný a takhle v půlce týdne je fajn trochu vypnout. 

Dívám se kolem sebe a vlastně hledám inspiraci k psaní. Dnes nemám žádný námět, který by se hodil do skupiny textů BLOG. Ano, mám několik témat, které bych rád rozvedl, ale ty si nechám domů na gauč a na jiný den psaní. Co mě však zaujmulo, je množství laptopářů v této kavárně. Mám z toho vlastně radost, že se najde nemalá skupina lidí, kteří pracují takto svobodně. Mně to trvalo několik let, než jsem se do tohoto stavu dostal a určitě to nebyla lehká cesta. Ale krůček po krůčku jsem se k této formě svobody propracoval. Retrospektivně mohu konstatovat, že vše k tomu spělo od samého začátku. Jen to trvalo déle. Ale jsem v bodě, ve kterém jsem chtěl být. Tento bod je pomyslnou startovací čarou. Když jsem si představoval dosavadní vývoj mé kariéry a života, vizualizoval jsem ji jako 2D graf. Teď jsem přesně v bodě toho grafu, který se mění na 3D a je možné vykročit jakýmkoli směrem. Ta neuvěřitelná volnost je skvělá. Ano, musím odevzdávat výkony, musím stále pracovat, ale tím, že jsem se stal OSVČ a podařilo se mi najít firmy, které nebazírují na tom, abych seděl v kanclu, či byl na homeoffice od 8 do 17. Možná to bylo štěstíčko, možná ne. Možná to byl jen ten správný přístup a rozhodnutí, která mě dovedla až sem, k těm firmám, které mi umožňují žít tak, jak chci já a ne ony. 

Jak jsem uvedl, jedná se o pomyslnou startovací čáru, ten velký svobodný život je daleko přede mnou a o to těžší rozhodnutí budu muset dělat, abych jej ukočíroval správným směrem a růstu. Jak píše Simon Sinek v jeho knize Nekonečná hra, je potřeba k životu přistupovat tak, že nelze vyhrát. Toto uvědomění je neskutečně pravdivé a osvobozující. Již delší dobu uvažuji tak, jako by neexistoval žádný limit a konečně to někdo pojmenoval. Limit je pouze naše hlava a naše představivost. 3D svět, tak jak si jej představuji, samozřejmě nevede pouze nahoru. Je plný slepých uliček a pádů. Ale to je to krásné, přitažlivé a sexy, je to přesně to, co chci prožívat. Pokud se vydám špatným směrem, do slepé uličky nebo si nabiju a padnu na dno, nebudu to brát jako neúspěch, ale jako na zkušenost, která patří k životu, jako věc nutná, abych byl silnější. Být totiž neustále úspěšný, je pro mě stav, díky kterému ztratím ostražitost a budu slábnout. 

Nebojme se těžkých situací, to jsou přesně ty momenty, které nás posilují a pokud už dnes připustíme, že mohou přijít, bude snažší je překonat a získat z nich to nejlepší, pro další rozvoj.  

Jak vy vnímáte pracovní svobodu? Stálo by vám za to projít složitou cestou, abyste se k ní dostali?

obr. generovaný ChatGPT