blog 12 - svoboda = osobní zodpovědnost

Úterý, první den v měsíci, nová zkušenost = fakturace. Očekávání telefonu od druhého zákazníka, abychom mohli rozjet další spolupráci. A jinak nic kloudného, co bych dělal. Nuda, to je to příznačné slovo pro dnešní den. 

Těšil jsem se na svobodu, na úkoly, které budu muset plnit. Na time management, se kterým budu muset začít daleko více pracovat. No, zatím je to nuda, šeď a hledání důvodu ke vstávání z postele. Dnes jsem se musel vydat do kavárny, abych alespoň vnímal venkovní svět, který se mi začíná mlžit před očima. Barvy, které se slívají do jedné šmouhy. Kde je to, co jsem očekával? 

Odpověď zní, jen v mé hlavě a v mém nastavení. Vždy, když s někým mluvím, zdůrazňuji, že můj cíl není vydělávat peníze, ale inspirovat. Je to jen o nastavení naší hlavy, jak přistoupíme k myšlence svobody. I toto může být jeden dílek v bariéře strachu, o které jsem psal v předešlém blogu. Mít a být svobodný, znamená být zodpovědný. Nejen vůči okolí, ale hlavně vůči sobě. Pokud je náš svět řízen pravidly, je snažší v něm koexistovat. Pokud však náš svět vnímáme svobodně, musíme být o to víc zodpovědní a disciplinovaní. Já se to stále učím a co víc, uvědomil jsem si to právě teď. Budu muset najít systém, který mi pomůže fungovat ve svobodném prostředí a hlavně jej striktně dodržovat. O to větší výzva to pro mě bude, neboť jsem děsný chaotik, salámista a člověk, který žije okamžikem. V zaměstnání jsem měl jasný časový rámec a úkoly. Teď mám volnost v obou. Změna, kterou jsem tak moc chtěl.

Důležité je, že jsem si na počátku uvědomoval, že tento krok do tmy neznamená pouhé rozsvícení, a následné nalezení rozkvetlé růžové zahrady, nýbrž obrovské neorané polnosti, kde vše začne od píky. Zorání půdy, nalezení semínek a zdrojů vody, následná péče, přečkání bouří a ochrana zasazených rostlinek, sklizeň, zazimování a toto vše znovu příští rok. Jak příznačné přirovnání, nemyslíte? Příroda je největší učitelkou a pochopení přírodních zákonitostí znamená pochopení všeho. Život se zde nezjevil jen tak a nevyvinul se bezpracně do podoby, jakou známe teď. Každá živá buňka pracuje, vzdělává se a následně přenáší informace dále, aby celek mohl prosperovat. Když se buňka vyčerpá umírá, ale její odkaz se nese přes generace. A to je přesně to, kam mířím. Pracovat tak, abych vytvořil svět lepším. 

Už zase mám úsměv na tváři. Jsem zase o krůček blíže ke své vysněné vizi. Vím, že jsem na cestě měnit status que, že jedinec nezmůže nic a jen velké korporáty a vlivné skupiny ovládají svět. Ne, stejně jako v přírodě je každá jedna buňka dílčím úspěchem celku, tak i jedinec ve společnosti je nesmírně důležitý. Abychom však mohli měnit celky, musíme začít u sebe. Být v našich vizích tak vysoko, abychom přesáhli naši sobeckou touhu po úspěchu a bohatství a dokázali myslet v měřítku společnosti, světa a vesmíru. A na to musíme být maximálně zodpovědní. 

A co vaše vnímání svobody a světa? Myslíte, že je jedinec může změnit svět? Dejte mi vědět.

Obr. vygenerovaný ChatGPT na základě textu.