blog 18 - zpátky do reality

Sedím v autě, poslouchám písničky a do rytmu si tancuji. Byl jsem na návštěvě prarodičů, no řekněme to upřímně, dal jsem si tam jen kafe, měl jsem totiž jen chvilku mezi dvěma schůzkami. Poslední zastávkou je očkovací centrum. Jedna injekce do levého ramene a druhá do pravého. Chvilka klidu a zpět do auta. 

Jsem zpátky doma. Přiletěl jsem v sobotu odpoledne. Musím říct, že vcelku odpočatý i přes to, že jsem přeletěl půlku planety a vlastně od vylezení z postele do mého příletu domů uběhlo něco přes 36 hodin. Mé priority se během let změnily a více přemýšlím nad komfortem a jak si odpočinout. I proto mám několik bankovních účtů, abych měl co nejvíce volných vstupů do salónků na letištích. Nikdo mi totiž cestu ve vyšší třídě nezaplatí. Pokud se už do vyšší třídy podívám, je to za mé vlastní peníze. Někdo by mohl říct, že je to rozmar, zbytečnost, pro mě to je cena za čas strávený s manželkou. Přiletět domů a jít hned spát, zničený, nebo přiletět, zajít na jídlo a kávu, popovídat si, objímat se a být prostě spolu. Cítit štěstí a bezpečí. To jsou věci k nezaplacení a pokud mi to nezruinuje rozpočet, ty peníze za upgrade prostě stojí. Během mého návratu dával smysl pouze na jednu část cesty, ale i to bohatě stačilo. 

Je to vždycky šok, když se vrátím domů. Po týdnu na hotelu, s dodavateli na večeřích a v jiné řeči, je návrat domů trochu těžší. Musím opět přepnout do režimu běžného člověka, který se musí starat. Začít řešit věci doma a pracovní schůzky. Připravovat se na porady a dalších x věcí. Dnes tomu není jinak. Jen se do toho rytmu nemohu dostat. Sice jsem odpočatý, jetleg mě nijak netrápil, ale stejně nevím, kde začít. Vůbec si nevybavuji, kde bych měl začít. To přepnutí mezi běžnou prací a služebkou mě tentokrát dostalo. Musel jsem si několikrát přečíst mejly, po telefonu se snad stokrát omluvit, že vůbec nevím, co jsme řešili, ať mě nahodí. Nakonec to zvládám a vytvářím si plán na tento týden. 

Druhá věc je, že se mi do ničeho nechce. Nechce se mi ani ke stolu, protože ten evokuje pracovní prostředí a mě se nechce pracovat. Téměř až s odporem zapínám počítač a píši první email. Snažím se neprokrastinovat a tak jsem si zakázal jakékoli přepínání na sociální sítě, oblíbené weby, hledání letenek, či sledování videí. Telefon jsem musel dát do takové vzdálenosti, aby mě nelákalo koukat na fotky z poslední cesty. Toto příkoří zažívám poprvé. 

Mám pro to dvě vysvětlení. Změnil jsem práci a nejsem zvyklý na objem práce, nebo to, že jsem na home office. Anebo prostě stárnu a jsem línější. Musím to překonat a jdu připravit podklady na večerní online meeting. Tak mi držte palce.

A jak to máte vy po návratu ze služebky? Trpíte jetlegem, nebo vám nevadí? A chce se vám po návratu do práce? Dejte mi vědět.

Obrázek generovaný pomocí Leonardo.AI na základě textu.