blog 19 - ale proč ne

Toulám se po polní cestě. Je pracovní den dopoledne. Potřeboval jsem se jít projít, mít fyzickou aktivitu. Jelikož jsem si před týdnem stáhl po delší době Pokemon GO, pochytám i pár Pokemonů. Jo, je mi přes 30, no a? V půlce cesty ve mě začíná rezonovat stres a úzkost. Ne z toho, že bych měl pracovat, ale z toho, jestli to co dělám je správné. 

Sedím na gauči, udělal jsem několik věcí pro jeden projekt, rozeslal několik dotazů kvůli druhému. Přeobjednal jsem se na očkování a chystám se do sprchy a pak na schůzku. V poslední době jsem vymyslel x desítek projektů, které bych mohl dělat. Některé měly jepičí trvání, jiné jsem odsunul do šuplíčku - je na to čas, na jiných budu pracovat v brzké době. Abych vás uvedl do reality, pracuji na dvou projektech, za které mě platí a musím odevzdávat výsledky. Marketing a sales support, nastavování procesu nákupu v Africe, zodpovědnost za úplně nový projekt v Číně. To je ve zkratce to, co dělám pro 2 různé subjekty. Další projekty, jsou mé osobní, do kterých investuji zatím jen čas. Ale o to víc mě baví. 

Jedním z nich je psaní. Není to jen awesomeland. Awesomeland je deník, můj způsob, jak archivovat své pocity a myšlenky. Veřejně proto, abych neztratil svou vizi. Pokud budou špatné reakce, a tím nemyslím to, že mi někdo řekne, že jsem blázen a že to nejde, ale z morálního pohledu, budu se muset nad sebou zamyslet a zrevidovat cestu. Psaním myslím i celek, který plánuji zkusit vydat. Čím více o této myšlence uvažuji, tím více se to komplikuje. Původní idea byla čirý vhled do myšlení. Tím, že mám rozepsáno více věcí najednou, napadlo mě to spojit. Awesomeland, vnitřní vhled a texty o životních situacích, to všechno mělo být samostatnou přihrádkou. Dnes jsem ale dospěl k rozhodnutí, celé to spojit. Každá jednotlivá část je sama o sobě fajn, ale cítím, že jako celek může mít daleko větší přesah. 

To ale znamená překopat snad všechno, co jsem do teď udělal a provést novou analýzu všech kroků. Mám dva projekty, které potřebuji k životu. Tedy abych zaplatil nájem a jídlo. Jeden z nich sice mohu škrtnout, ale oba mě zároveň baví a každý z nich má jiný budoucí potenciál. Ty šuplíčky jsem chtěl brzy otevřít a začít dělat na nich, ale kam je nacpu? Mám je zamknout? Ne, to nechci. 

Sice se má rozhodnutí zdají být chaotická a nesourodá, já se v nich však vyznám. Je toho však moc na jednu bytost. Má to však pozitivní rovinu a na tu se teď zaměřím. Místo rušení a odkládání, budu tomu muset dát řád. To pokud se mi povede, budu opět o kus blíže dělat vše, co chci a budu opět blíže ke své vizi. 

Tak tedy jo, jdu do toho. Jdu ze sebe udělat organizovaného člověka. Tím jsem ještě nikdy nebyl a ani v to nedoufal. Ale proč ne. 

Generováno pomocí leonardo.ai na základě textu.