blog 07

Včera jsme si vyrazili do města na procházku. Cíl byl jasný, zajít na zmrzlinu do Creme de la creme a pak směr Vyšehrad. Během cesty jsme se bavili na různá témata. Nejsilnější téma byla naše budoucnost, tedy, co budeme dělat s naším životem. V tom se můj a manželčin názor liší. Většinou se shodneme, ale v tomto máme rozkol. 

Je to tu, nový začátek. Opět sedím ve vlaku a jedu směr Rakousko. Zítra mě čeká první den v mém novém zaměstnání, nové výzvy. Je mi až s podivem, že nepřemýšlím nad tím, jaké to bude, ale už přemýšlím nad tím, co přijde dál. Tedy, kam já sám se dál posunu. Ta představa, která se mi vryla do mysli v posledních měsících, je více než lákavá. OSVČ, pracující na zakázky pro několik firem s neomezenými možnostmi. Co vidím jako klíčové, je to, že v současné chvíli mám jen jednu firmu, která mě chce na plný úvazek. Jen já si to idealizoval tak, že díky tomu, že nechtějí řešit složitosti smluv: zaměstnanec v ČR, pracující v DE, atd., tak nejjednodušší bude aby bylo na IČO. Za mě ok, avšak díky tomu ve mě převládá myšlenka, využít toho potenciálu, který OSVČ nabízí. Pokud vše půjde podle plánu, tak příští týden budu mít druhou firmu, pro kterou budu pracovat. Tam je obdobná myšlenka, ale neznám veškeré detaily. Když se nad tím zamyslím, budu muset dnes využít volný čas a místo procházek po Salzburku, se vrhnout na zpracovávání vlastních plánů, jak z toho vytěžit maximum. Přeci jen tato vize bude logisticky velice náročná, byť pevně věřím, že reálná. 

Ještě se na skok vrátím k bývalému zaměstnání. Jelikož jsem byl celý týden v kontaktu s kolegou, vždy si živě představuji, co se tam děje. Nemám z toho však dobrý pocit. Ať to je již mou nečinností v posledních týdnech, ale spíše atmosférou, kterou si myslím, že jsem správně pojmenoval, jako toxickou. Z představy, že se tam musím vrátit, je mi stále zle. K mé smůle, se mění pouze náš vztah, tedy ze zaměstnaneckého do roviny obchodní. Bývalá firma pro mě nadále zůstane zákazníkem. Co už. Třeba bude možnost jim nějak na dále pomoct, neboť nerad vidím, že něco, na čem jsem pracoval nebo kde jsem pracoval, tak se potápí. 

ChatGPT